Metabolismus
- resorpce alkoholu do organismu probíhá prostou difúzí. Optimálním
předpokladem pro jeho resorpci, která je možná všemi cestami, je jeho
rozpustnost ve vodě. Resorpce alkoholu vdechováním par, třeba ve vinných
sklepích či skladech alkoholických nápojů, nemá praktický význam. Koncentrace
alkoholových par ve vzduchu nedosáhne ani v takovém prostředí úrovně, aby
dechem vstřebávaný alkohol nestačil současně z organismu eliminovat.
Stejně
je tomu při resorpci alkoholu neporušenou kůží dospělého člověka. U malých dětí
však prostupuje alkohol kůží snáze a při jeho dlouhodobé aplikaci na velké
plochy, třeba v obkladech, došlo již k těžkým intoxikacím.
Poraněnou
kůží proniká alkohol rychle do krve a při ošetření větších ploch zraněné kůže
alkoholickým roztokem může zakrátko dojít i k významnému zvýšení hladiny
alkoholu v krvi. Ze zažívacího traktu je resorpce alkoholu nejčastější.
Resorpce
alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí však
zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu v krvi
nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu.
Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, tj. celých
80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého
střeva. Rychlost resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na
difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž může resorbovat.
Resorpce
začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Rychlost resorpce mohou někdy
značně ovlivnit i jiné látky obsažené v alkoholickém nápoji. Kysličník uhličitý
urychluje resorpci tím, že vyvolává ve stěně žaludku vazodilataci. Aromatické
látky a hořčiny rovněž vedou ke zvýšenému prokrvení sliznic a tím urychlují
resorpci. Cukry vstřebávání zpomalují. Alkohol ze sladových a silně oslazených
nápojů se tedy oproti čistým nápojům stejné koncentrace resorbuje pomaleji.
Vliv má také teplota nápoje. Vyšší teplota nad 18 °C působí na resorpci
příznivě, teplota nižší než 8 °C vstřebávání zpomaluje.
Zanedbatelný
není ani momentální fyzický a psychický stav. Silné nervové vypětí a únava
zpomaluje resorpci pro snížení žaludeční motoriky až pylorospasmus. Rovněž u
osob nenavyklých pití, nebo když je pito proti vůli, je resorpce pomalejší.
Fyzická
námaha naopak urychluje resorpci paralelně se zvyšováním metabolismu. Je zde
také nutno bát v úvahu chorobné stavy zažívacího traktu.
Rychlost
vstřebávání je zde mimo faktorů ovlivňujících resorpci nalačno závislá
především na době, množství a druhu jídla. Množství potravy požité před pitím
je třeba vztahovat k množství vypitého alkoholu. Vypije-li se malé množství
alkoholického nápoje, třeba i koncentrátu po objemném jídle, dojde k obzvláště
k významnému zpomalení resorpce. Malé kvantum alkoholu se v žaludečním obsahu
„utopí“.
Kvalita
jídla požitého před pitím rovněž ovlivňuje rychlost resorpce. Při smíšené
potravě bohaté na bílkoviny a tuky je resorpce zpomalena výrazněji, než při
potravě složené převážně z uhlovodanů.
Resorpce
probíhá v podstatě exponenciálně. Zpočátku je pomalejší, přechodem alkoholu do
dvanáctníku a tenkého střeva se zrychluje a při vrcholu resorpční křivky se
opět zpomaluje pro snížení difúzního napětí. V okamžiku, kdy dosáhne křivka
hladiny alkoholu v krvi vrcholu, tak není ještě resorpce alkoholu ze zažívacího
traktu do krve ukončena, a to ani při jednorázovém pití. V této době, kdy je
ještě koncentrace alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než koncentrace alkoholu v
krvi, resorpce alkoholu do krve stále pokračuje. Vrchol křivky jen ukazuje, že
došlo k rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné
straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminaci na straně druhé.
3.2. Vylučování alkoholu z
organismu
Alkohol
se vylučuje z organismu z 90 až 95% oxidací v procesu látkové přeměny, 5 až 10%
se vylučuje v nezměněné formě, dechem asi 4 až 7%, močí 1 až 3%. Vylučování
alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné.
Oxidace
alkoholu probíhá asi 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím alkoholdehydrogenázy
se alkohol mění na acetaldehyd, který je dále metabolizován na kyselinu octovou
a acetylkoenzym A. Acetylkoenzym A je pak měněn cestou Krebsova cyklu na oxid
uhličitý a vodu. V menší míře, tj. asi lO%, ale i až 40% se alkohol oxiduje
systémem kataláz. Oxidace alkoholu touto cestou dovoluje vysvětlit vysokou
toleranci některých osob k alkoholu, jak se mnohdy pozoruje u lidí navyklých
pití.
Vylučování
alkoholu v nezměněné formě, převážně dechem a močí není konstantní. Je to
závislé na hladině alkoholu v krvi. Eliminace (celková) alkoholu není
konstantní a kolísá v určitých mezích.
Alkohol
a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a
játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám.
Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních
aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné
neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové
opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti
těchto systémů.
Po
600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie
mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde
inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod
kompenzační mechanismy s výsledkem pocitem žízně.
Alkohol
při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Závislosti propadá 7 až
10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí.
Citlivost
je dána genetickým polymorfismem lidské
jaterní alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v
erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto
odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin
alkoholu a acetaldehydu v krvi.
Koncentraci
alkoholu v krvi 1 g.kg-1 orientačně odpovídá požití asi 1,5
litru desetistupňového piva, nebo 1,25 litru dvanáctistupňového piva, půl litru
vína, nebo 1,5 - 1,25 dcl likéru nebo 1 dcl tvrdého alkoholu a zde je nutno
opět závislost na hmotnosti a pohlaví vyšetřované osoby.
Vliv alkoholu na lidský organizmus je možno
obecně charakterizovat následovně:
|
do 0,3 g.kg-1 |
je tolerována, nemluvíme o podnapilosti |
|
0,4 - 0,5 g.kg-1 |
vznikají poruchy vestibulárního aparátu a vnímání |
|
0,5 - 1,0 g.kg-1 |
hovoří se již o podnapilosti, odpovídá 25 - 50 g absolutního alkoholu u člověka vážícího 70 kg |
|
l,0 - 1,5 g.kg-1 |
mírný stupeň opilosti – 50 - 70 g absolut. alkoholu (excitační stadium alkoholového opojení) |
|
1,5 - 2,0 g.kg-1 |
100 g absolut. alkoholu |
|
2,0 - 3,0 g.kg-1 |
těžký stupeň opilosti - 150 g absolut. alkoholu ( u 50 % osob způsobuje stav bezvědomí) |
|
3,0 - 5,0 g.kg-1 |
absolutní otrava alkoholem - 200 g a více g absolut. alkoholu (např. 0,5 l rumu) |
|
nad 5,0 g.kg-1 |
smrtelná otrava - toto je hranici orientační a individuální, protože je zde nutno brát v úvahu návyk na požívání alkoholu |